25. Únor. Říkali jsme mu Vítězný únor.

Ing. Leo LuzarMěsíc, kdy v roce 1948 došlo k prvnímu pokusu nastolit spravedlivější sociální systém. Z dnešního pohledu slýcháme, že se jednalo o komunistický puč. Pokud chceme pochopit vnímání tehdejší společnosti, musíme se na chvíli vrátit v čase. Svět je po nejstrašnějším válečném konfliktu, který stál desítky miliónů životů a mohl znamenat vyhubení všech tak zvaných méněcených nebo méněhodnotných ras dle Norimberských zákonů. Ano i my Slované jsme odsouzeni k zániku. K otrocké práci pro jedinou „vhodnou“ germánskou rasu. Ekonomika státu je v troskách. Bombardování průmyslových podniků ke konci války a boje spojené s postupem fronty znamenají návrat ekonomiky o desítky let zpět. Dva roky po válce stále není klid od válečných útrap. Na mnoho lidí doléhají válečné tragédie. Na povrch vyplouvají stále nové a nové informace o válečných zvěrstvech. Na mnoha místech se pořád střílí a zbytky fašistických bojůvek nebo jednotlivců se snaží přes naše území utéct před trestem do zóny okupované kýmkoliv jiným než Rusy. Ti byli také určeni k vyhlazení a proto od nich nelze očekávat shovívavost, ve kterou lze doufat od mocností na západ od našich hranic. Do toho přichází vážná krize bývalých válečných spojenců. Projev W. Churchilla na univerzitě ve Fultonu (5.3.1946) je považován za zahájení studené války, i když v době projevu se jedná spíše o situaci, která může znamenat novou válku, ale tentokrát jadernou, na kterou Rusové nemají adekvátní odpověď.

Očekávání občanů v poválečný rozvoj se nedaří plnit a dobře se opět má jen ten, kdo v tom umí chodit. Vláda se místo jednotného postupu navzájem osočuje ze zodpovědnosti za nastalou situaci a každý hraje na sebe jako v politice první republiky. Rozčarování lidí je obrovské. Předválečná zkušenost se zradou západních spojenců a neschopností tehdejší vlády se postavit proti Mnichovskému diktátu jsou příliš čerstvé. Pouze komunisté mají odvahu převzít zodpovědnost a nabídnout lidem alternativu. Alternativu tehdy jediného socialismu, a to sovětského. Demokratické volby jasně ukazují volání občanů po změně, po novém světě. Tato idea byla lidmi přijata a nadšeně budována. Proto tedy přívlastek měsíce února roku 1948 – vítězný.

Bohužel bipolarizace světa a obrovská nezkušenost, naivita a někdy i hledání nejrychlejší cesty k   budování nové společnosti pod dojmem, že zájmu většiny musí ustoupit jednotlivci, vedly bohužel i k chybám. Tou největší bylo tajení těchto chyb, protože kdo se nemůže na chybách poučit je nucen je znovu opakovat. Na jedné straně tak vznikaly neopomenutelné hodnoty a hospodářský rozvoj poválečného průmyslu a zemědělství, na druhé straně narůstala nedůvěra v cestu vedoucí k proklamovanému cíli, beztřídní společnosti zvanou komunismem.

Toto bychom si měli neustále připomínat a informovat novou generaci. Proto opět po desetiletích míru stojíme na pokraji válečné propasti!

Znova je ve společnosti všeobecné rozčarování z politiky vládnoucích elit. Znova se lidé v přímém přenosu dozvídají o mediálních lžích, které ospravedlňují hospodářské a vojenské intervence těch silných. Znova převládá snaha o pseudokorektní informování před realitou. Jsme přesvědčováni o té jediné správné cestě a pravdě euroatlantické civilizace založené na multikulturním kapitalistickém humanismu. Menšinové názory jsou zesměšňovány a důkazy bagatelizovány. Opět jsme přesvědčováni, abychom se spolehli na naše velké přátele, kteří nás ochrání. Prý se už poučili a už nás nezradí a hlavně náš největší ochránce za oceánem přece ví, co dělá. A lidé zatím věří těmto pohádkám, protože věřit chtějí. Kdo by nechtěl žít v blahobytném míru, obklopen lidmi, kteří ví co dělat, aby “ANO” bylo líp. Na této víře postavil největší porevoluční pohádkář z ANO 2011 svou vizi o multimilardáři, který poctivě a čestně zbohatnul, který nabízí svým novým českým spoluobčanům konec zlodějen a tím obohacení státu o stovky miliard korun ročně. Jen zapomíná dodat, že v dresu ANO kopou i lidé, kteří právě díky tomu zbohatli nebo v to zbohatnutí doufají. Jeho vize řídit stát jako firmu je pro mnohé také líbivá, ale neřeší, co s neproduktivními nebo hůře zaměstnatelnými lidmi, které firma v rámci restrukturalizace bez uronění slzy propustí. Ať se přeci postará stát! Hlavně ale nezvýšit daně a o progresivním zdanění nebo o Tobinově dani spekulativního kapitálu ani muk. Jen ať se ten proletariát bije s ješte chudším lumpenproletariátem, kdo více vysává sociální systém. Hlavně zapomeňte na to, že 1% bohatých vlastní skoro polovinu světového bohatství a jsou pro toto bohatství ochotni obětovat cokoliv a kohokoliv. V roce 1939 se tito bohatí rozhodli řešit problémy velkou válkou a ješte na ni zbohatnout. Povedlo se jim to až na to ,že někde si lidé po válce zvolili cestu znárodnění a společného vlastnictví výrobních prostředků, jak jim radil Karel Marx.

A tak u nás objevili největšího nepřítele kapitalismu. “25.únor, den vítězství pracujícího lidu.” Ten je ale historickým milníkem a pokud si přiznáme chyby, které se staly, je jisté, že se může stát směrníkem k novému systému, který můžeme pojmenovat jakkoliv. Základní kameny Marxovy ideologie komunismu spolu s touhou po spravedlivé společnosti však není schopen zničit žádný elitářský stát nebo jednotlivec, ať už je jakkoliv bohatý. Chceme-li se mít lépe musíme pro to sami něco udělat…Leninovo vnímání pravdy stále platí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *