Pouze historie, nebo aktuální poselství?

V lednu 1945 postoupila Rudá armáda k řece Odře a generál Ivan J. Petrov, velitel 4. ukrajinského frontu RA, čítajícího asi 270 tisíc mužů, šest tisíc děl, tři sta tanků a 430 letadel, se rozhodl zaútočit směrem na Ostravu s cílem Praha. Bohužel Němci, ač v přibližně poloviční síle, využili souvislý pás betonových opevnění k výraznému zpomalení postupu Rudé armády. Při výrazných ztrátách na životech postoupila o devět kilometrů místo plánovaných 120 km.

luzar_leoTyto těžké boje vedly vedení Rudé armády ke změně velení a nastoupivši generál Andrej I. Jeremenko útokem z polské Ratiboře směrem na Opavu předvedl mistrovskou vojenskou taktiku. Obchvatem se přiblížil k Moravské Ostravě a v místě na řece Odře, zvaném U Korýtka, překročily sovětské a československé tanky brod přes řeku Odru. Hlubokým úvozem nedokončené železniční tratě se dostaly do týlu nepřítele v Ostravě-Zábřehu a Zengrovou ulicí dále směrem k Vítkovicím. Hrdinský čin Miloše Sýkory, který přerušil dráty k rozbuškám na mostě, umožnil, aby tank s číslem 051 pronikl k večeru 30. dubna 1945 přes most na území Slezské Ostravy. Hrdinská smrt Miloše Sýkory i slavný tank 051, zničený protipancéřovou střelou při útoku na Slezskou Ostravu, je připomínán pomníky na území města Ostravy.

Jako občan tohoto města nikdy nemohu zapomenout na oběti války. Němci chtěli z Moravské Ostravy vytvořit pevnost podobnou Stalingradu a zde zastavit postup Rudé armády.

Během patnácti dní vyhaslo na Ostravsku sto tisíc životů, lidských bytostí, které již věděly, že umírají na samém konci války. Jeden šílený vůdce, chystající se vyhnout odpovědnosti potupnou sebevraždou, prohlásil ztrátu Moravské Ostravy za zradu Německa. A tak zahynulo při jedné z posledních bitev prohrané války 75 tisíc německých vojáků. Ti paradoxně využili obrannou linii vybudovanou československou armádou proti nacistickému Německu. Tyto betonové pevnosti, hlídající mladou Československou republiku, byly podlou mnichovskou zradou, bez boje, na který byli naši vojáci připraveni, předány Německu. Staly se pak paradoxně zhoubou sovětských a československých vojáků osvobozujících naši zemi.

Přes dvacet tisíc rudoarmějců spolu s tisícovkou Čechoslováků má navždy místo v našich srdcích, protože v krvavé řeži bojovali za právo na život i pro své děti, které byly norimberskými zákony určeny k vyhubení, nebo které stejně jako jejich rodiče měly být zlikvidovány. Jako ostatně celý národ. Umírali a neměli na rozdíl od svých protivníků obavy položit život na cizím území za svobodu cizího národa, protože moc dobře věděli, co dokáže ideologie nadřazenosti a mocenské snahy jednoho národa povýšit se nad ostatní.

Jak snadné je vytvořit ve velkém národě mínění neomylnosti a předurčenosti rozhodovat o druhých. Určovat, co je a co není jedině správné pro jejich životní zájmy. Podpisem pod mezinárodní smlouvy s takovýmito zeměmi se nesmíme zříkat odpovědnosti za to, co jsme stvořili, a právě s vědomím mnichovské zrady bychom měli bedlivě a kriticky posuzovat a hodnotit. Proto sleduji se znepokojením debaty ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích, zda má pan prezident Zeman navštívit Moskvu u příležitosti sedmdesáti let konce války! Jak si může kdokoliv dovolit zpochybňovat tuto pietu, zvláště zástupce cizího státu? Miliony občanů Sovětského svazu, kteří obětovali svůj život, si to nezaslouží.

Když jsem byl minulý rok v Rusku, viděl jsem na každém kroku hlubokou úctu k padlým ve Velké vlastenecké válce. Snad každá rodina někoho ztratila. Jak se jim tito kritici mohou podívat do očí! Jsem zděšen přezíravým postojem Evropy k veřejnému oslavování jednotek SS v pobaltských státech, členských zemích EU. Prý je to jen okrajová »místní« akce bez podpory vlád… Připomenu – i Hitler neměl v roce 1933 podporu vlády. Pěsti se mi svírají, když slyším o rušení pomníků padlým či odstraňování rudých hvězd na nich. To už není jen hloupost jednotlivců, to je úmyslné popírání historie. Pokud je ale za tím snaha o budování pozice nadřazenosti zase jiné ideologie, tentokrát za oceánem, jsem nucen připomenout všem: Kdo zapomene na historii, je nucen ji prožít znovu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.